Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ú P L N Á    P R A V I D L A  (2015 - 2016). p d f

Ú P L N Á    P R A V I D L A  (2013 - 2016). p d f

Ú P L N Á    P R A V I D L A  (2011 - 2012). p d f

Ú P L N Á    P R A V I D L A  (2005 - 2008). p d f

P R A V I D L A   B E A C H   V O L E J B A L U (2015 - 2016). p d f

 

STRUČNÁ  PRAVIDLA

Hrací plocha a vybavení

 

Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí jeden metr vysoká síť, která je napnuta tak, že její horní hrana vede nad zemí ve výšce 2,43 m při zápasech mužů, resp. 2,24 m při zápasech žen. Okolo hřiště je volná zóna, která musí na každé straně být nejméně 3 m široká. Nad povrchem hřiště musí být nejméně 7 m volného hracího prostoru. Na každé polovině hrací plochy je 3 m od střední čáry rovnoběžně s ní vyznačena útočná čára, která vymezuje na každé polovině tzv. přední zónu. Nad postranními čárami jsou na síť svisle připevněny anténky, které vymezují povolený prostor přeletu sítě.

Volejbal se hraje s kulatým míčem z kůže či syntetické kůže. Jeho obvod je 65–67 cm (tzn. průměr cca 21 cm), váha 260–280 g.

Na každé straně sítě hraje jedno mužstvo, které sestává z šesti hráčů, v rozestavení tři vpředu a tři vzadu. Na začátku hry si kapitáni obou mužstev vylosují právo na první podání či volbu strany hřiště. Poté jedno z mužstev zahájí hru podáním (servisem). Ten z hráčů podávajícího mužstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem ruky či paže ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště. Tím je míč ve hře.

Protější mužstvo musí míči zabránit v dotyku se zemí a snaží se ho odehrát zpět přes síť. Při tom se ovšem smí míče dotknout maximálně třikrát, přičemž se žádný hráč nesmí míče dotknout dvakrát po sobě. Pokud se mužstvu podaří bez chyby odehrát míč přes síť, bude se o totéž snažit soupeř. Tato jedna rozehra pokračuje do doby, než míč spadne na zem nebo některé mužstvo neučiní jinou chybu (viz níže).

To mužstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod. Pokud je tímto mužstvem to mužstvo, které rozehru zahajovalo podáním, podává opět stejný hráč. Pokud rozehru podávájící mužstvo prohrálo, bude podávat soupeřící mužstvo, ovšem před zahájením hry toto mužstvo postoupí o jedno postavení ve směru hodinových ručiček: původně podávající hráč se z pravé zadní pozice posune na zadní střední, hráč ze zadní střední se posune na zadní levou atd. Podávat tedy bude hráč, který v předešlé rozehře byl na pozici přední pravý.

Jakmile jedno mužstvo dosáhne součtu 25 bodů a zároveň druhé mužstvo má nejméně o dva body nižší skóre, družstvo vítězí jeden set. (Pokud obě mužstva dosáhnou 24 bodů, pokračuje se tak dlouho, dokud jedno z mužstev nezíská dvoubodový náskok, např. 30:28.) V následujícím setu začíná s podáním mužstvo, které v předchozím setu nepodávalo jako první. Hra se hraje na 3 vítězné sety, pokud je po čtvrtém setu stále nerozhodnuto (stav 2:2 na sety), je rozhodující pátý set hrán pouze do 15 bodů (ovšem stále se vyžaduje minimálně dvoubodový rozdíl).

 

Chyby

Rozehra končí ve chvíli, kdy jedno z mužstev udělá chybu a nepodaří se mu tedy míč správně předat soupeři. Touto chybou mohou být následující situace:

  • Míč se dotkne země nebo nějakého předmětu mimo hřiště, popř. osoby mimo hru. Sem patří i dotyk vnější části sítě, antének na síti, popř. sloupků a provazu, které síť drží. (Rozehru prohrává mužstvo, které se před tím naposledy dotklo míče.)
  • Míč podletí pod sítí.
  • Míč přeletí síť mimo prostor přeletu vymezený anténkami (a jejich pomyslným prodloužením). To nemusí být chyba, pokud se některému hráči podaří míč správně odehrát stejným způsobem (opět mimo prostor přeletu) zpět a jeho spoluhráči ho správně odehrají, tentokrát platným způsobem, soupeři.
  • Hráči mužstva se před odehráním soupeře počtvrté dotknou míče. (*)
  • Jeden hráč se dotkne míče dvakrát po sobě, popř. se míč dotkne postupně dvou částí těla hráče. (*)
  • Hráč míč chytí nebo hodí (drží/dotýká se ho příliš dlouho).
  • Některý hráč se v souvislosti s hraním míče dotkne libovolnou částí těla sítě.
  • Hráč přesáhne pod sítí do soupeřovy poloviny, přičemž překáží ve hře soupeři, nebo nohou přešlápne tak, že se ani její částí nedotýká středové čáry, popř. se dotkne soupeřovy poloviny hrací plochy jinou částí těla než nohou.
  • Míč se dotkne hrací plochy. (Rozehru prohrává mužstvo, jehož poloviny se dotklo.)
  • Hráč se dotkne míče nad soupeřovou polovinou hřiště. (*)
  • Hráč zadní řady zasmečuje (tzn. odehraje míč přímo na soupeřovu polovinu hrací plochy, přičemž v okamžiku dotyku s míčem byl míč nad rovinou horního okraje sítě) z přední zóny (aby měl povoleno smečovat, musí se odrazit zpoza útočné čáry; dopadnout už může do přední zóny).
  • Hráč zadní řady se pokusí o blok (pokus o zabránění soupeřovi dostat míč přes síť tím, že hraje míč nad rovinou horního okraje sítě).
  • Libero (speciálně určený bránící hráč, který hraje pouze v zadní řadě a neúčastní se podání) zasmečuje na soupeřovu polovinu.
  • Hráč zasmečuje míč, který mu prsty přihrál libero v přední zóně.

Případy označené (*) se netýkají bloků: Dotyky míče při blokování se nepočítají do tří povolených úderů, stejně tak se jeden hráč může dotknout míče víckrát po sobě, pokud byly první dotyky v rámci blokování. Při blokování je též povoleno dotknout se míče nad soupeřovou polovinou hrací plochy (ovšem až po soupeřově útočném úderu, který je blokován).

To, zda míč dopadl do hřiště, či mimo něj, určuje část míče, která se dotkla země: Jestliže se míč alespoň svou částí dotkl alespoň čáry vymezující hrací plochu, pak se bere, že spadl do hřiště.

 

Specializace hráčů

Hráči se obvykle specializují na útok (smečování), resp. bloky, na podání a na obrannou hru. V okamžiku podání však hráči musí být rozestavěni podle daného pořadí. Pravidla povolují využít jednoho specializovaného hráče nazývaného libero, který v kterémkoli přerušení hry může vystřídat libovolného hráče zadní řady, a kterého pravidla omezují na čistě obranné činnosti (viz výše). Hráč označený jako libero musí mít barevně odlišený dres.

 

Střídání hráčů

V soutěžních volejbalových zápasech smí být v průběhu hry hráči střídáni. V průběhu jednoho setu smí jedno mužstvo střídat maximálně šestkrát, přičemž tímto střídáním není možné měnit pořadí na hřišti (tzn. ani pořadí na podání) – hráč se do hry smí vrátit pouze tím, že vystřídá hráče, který ho původně střídal. (Libero může být vystřídán v libovolném přerušení hry a toto střídání se do počtu střídání nezapočítává.)

V rekreačním volejbale se v případě, že se hry účastní vyšší počet hráčů, obvykle uplaťňují jednodušší pravidla, nejčastějším příkladem je „točení přes střídačku“ – při získání podání nejde pravý přední hráč podávat, ale přesune se na střídačku, a podávat jde hráč ze střídačky.

Způsob hry a taktika

Nejběžnějším způsobem hry je využít všech tří povolených dotyků s míčem:

  • První dotyk je obranný, je potřeba jakýmkoli způsobem zachytit míč odehraný soupeřem a udržet ho ve hře. K tomu se nejčastěji používá úder nazývaný bagr, kdy se míč odehraje spodem, přičemž hráč má obě ruce spojené a míče se dotýká plochou předloktí.
  • Druhý dotyk nejčastěji hraje tzv. nahrávač, v rekreačním volejbale často přední střední hráč, jinak hráč specializovaný na tuto herní činnost. Cílem úderu je příprava na útočný úder. Nejčastěji se proto hraje vrchním odbitím, kdy se míče dotknou současně obě ruce mírně pokrčenými prsty.
  • Třetí úder je útočný, kdy nejčastěji jeden z krajních předních hráčů využije přesnou nahrávku ke smeči, silnému úderu nataženou paží, provedenému ve výskoku v blízkosti sítě.

Bránící se mužstvo obvykle využívá bloky, kdy buď dva nebo všichni tři přední hráči vedle sebe současně vyskočí s nataženýma rukama, čímž se soupeři snaží zabránit v přenesení míče přes síť.

Samozřejmě ne každá rozehra vypadá přesně takto, velice důležitou součástí taktiky ve volejbalu je moment překvapení, takže někdy nahrávač pouze předstírá nahrávku, čímž od sebe odpoutá blokující hráče, načež překvapivým úderem (ulitím) pošle míč těsně za síť.

 

 

VARIANTY:

 

Existuje několik dalších sportů, které mají s volejbalem mnohé podobné rysy:

 

SMÍŠENÝ VOLEJBAL

Smíšený volejbal bývá označován jako 4+2, protože jej obvykle hrají 4 muži a 2 ženy.  

V družstvu může být i více žen, ale ne mužů. Ženy jsou většinou nahrávačky. Pravidla platí jako u "šestkového" volejbalu.

 

 

VOLEJBALOVÉ DEBLY

Volejbalové debly se hrají ve dvojici na polovině běžného hřiště. Hrají se kategorie mužů, žen a zvláště oblíbené mixy. Pravidla jsou prakticky totožná s běžným volejbalem.

 

Pravidla:

Tato pravidla vznikla syntézou mezinárodních pravidel odbíjené v šestkách, předválečných pravidel deblů a dalších regionálních specifik a jsou závazná pro turnaje v odbíjené dvojic na hřišti, pořádané pod záštitou Asociace Volejbalových Deblů (AVD) ČVS v r. 2007 jako turnaje v „tahaných“ deblech.

 

rozměry hřiště: 2 x 4.5 x 9 m (polovina hřiště pro odbíjenou šestek), prostřední dělící čára se nevyznačuje, protože přešlap pod sítí je dovolen
síť: muži a mixy - 2.43 m,
ženy - 2.24 m,
hraje se bez postranních antének
míče: míč pro odbíjenou, značka ani barva nejsou pravidly závazně určeny. Pokud nedojde k dohodě dvojic, rozhodne o míči pro zápas ředitel turnaje.
systém: hraje se na dva vítězné sety, v případě stavu 1:1 se i třetí rozhodující set hraje normálním způsobem (tiebreak se v deblu nehraje). Ředitel turnaje může rozhodnout o hraní na dva hrané sety, na dva hrané s ukončením druhého setu v okamžiku dosažení lepšího skóre a stanovit zahajovací skóre pro třetí set (doporučuje se 6:6). Hraje se bez oddechových časů.
konec setu: v setu se hraje do 10 bodů, rozdíl skóre musí být dvoubodový, ale set končí také při dosažení stavu 12. (set může tedy být ukončen také stavem 12:11)
počítání: bod může být dosažen pouze při vlastním podání, jinak se jedná o ztrátu podání
podání: pro podání je vymezena pravá třetina od postranní čáry při pohledu k síti, hráči se v podávání pravidelně střídají vždy po dosažení změny podání, míč musí být viditelně nadhozen dříve než nohy podávajícího opustí zem před prvním dopadem do hřiště, míč může být odbit otevřenou dlaní nebo prsty, nikoliv ale potažen. Spoluhráč může "stínit" s rukama v jakékoliv výši vlevo od podávajícího (nesmí být v zákrytu nebo vpravo od podávajícího). Dotyk míče a sítě při podání není chybou.
útok: jsou povoleny tyto základní druhy úderů:
- klasicky smečovaný,drajvovaný,lobovaný nebo „šlajsovaný“ používaný v odbíjené v šestkách,
- tažený úder, kdy míč musí být tažen po jakkoliv dlouhé přímé dráze ale jen shora dolů. Míč tažený nadvakrát, tažený po zalomené dráze nebo zdola nahoru ("přes kopec") se hodnotí jako chyba,
- úder, hraný zápěstím, otevřenou dlaní nebo prsty ("číšník"),
- vypíchnutý nebo tlačený míč, pokud není porušeno pravidlo o současném doteku
blok: při blokování je povolen jakýkoliv přesah přes síť, je povolena i útočná hra na straně soupeře, blokování nahrávky nebo přihrávky soupeře; blok se počítá jako první úder; po bloku může blokující hráč znovu zahrát míč
současný dotek: po současně hraném míči (tlačení nebo současné vypichování) nesmí hráč, který se souboje účastnil znovu hrát, jeho dotek se počítá, pokud míč po současném dotyku spadne mimo hřiště, dává se nový míč
nečistý míč: "dvojdotek" míče při rozehrávce nebo nahrávce se posuzuje jako chyba; při odbití míče po útočném úderu soupeře se "dvojdotek" za chybu nepovažuje, pokud míč živě odskočí
hra nohou: hra nohou je hodnocena stejně, jako v šestkách a je přípustná

 

 

PLÁŽOVÝ VOLEJBAL

Plážový volejbal (beachvolejbal) je varianta volejbalu hraná na menším pískovém hřišti, přičemž zde mužstva sestávají pouze ze dvou hráčů na každé straně. Jemný písek umožňuje obranné zákroky, které by na tvrdém povrchu byly nebezpečné, proto je plážový volejbal divácky velice atraktivní (nemluvě o tom, že hráči a hráčky obvykle nehrají v dresech, ale v plavkách). Pravidla jsou prakticky totožná s běžným volejbalem, změny jsou hlavně v následujícím:

 - velikost hřiště a počet hráčů

 - bloky se počítají jako dotyk míče

 - zákaz ulití míče